Základními materiály pro výrobu městského mobiliáře jsou kovy a dřevo. O dřevě si povíme příště – tentokrát se zaměřme na kov. Pod označením kovový mobiliář se může skrývat mnoho materiálů: litina (železo se 3–4 % uhlíku), ocel (do 0,5 % uhlíku), slitiny hliníku nebo různé barevné kovy. Ty poslední se díky své odolnosti proti korozi využívají zejména v přímořských oblastech, jejich nevýhodou je však vysoká cena.
U nás má dlouhou a osvědčenou tradici šedá litina. Díky obsahu uhlíku se výborně odlévá i do složitých forem – umožňuje vytvářet bohaté a elegantní tvary, které by jinak nebyly technicky možné. Není náhodou, že právě z litiny vznikla většina klasických prvků městského mobiliáře z období secese. Tento materiál a technologie jsou dodnes oblíbené v Rakousku, Německu, Francii, Španělsku i Velké Británii. V posledních letech se však prosadila jiná technologie – svařování laserových výpalků z oceli. Ta umožňuje někdy levnější výrobu, kterou snadno obsluhují počítačem řízené lasery a kvalifikovaní svářeči. Ocel ale musí být chráněna proti korozi zinkováním, protože na rozdíl od litiny neobsahuje uhlík. Zinková vrstva obvykle vydrží 15–30 let, často však méně, pokud je mobiliář vystaven posypovým solím nebo psí moči. Poté následuje výměna nebo nákladná renovace. Výjimkou je například Eiffelova věž, která se natírá každých sedm let – což si naše města obvykle nemohou dovolit.
Litina naproti tomu vyniká trvanlivostí a stabilitou tvaru. Nelze ji sice svařovat ani pálit lasery, zato se dá odlévat do téměř libovolné podoby. Proto umožňuje vytvářet esteticky působivé a trvale udržitelné prvky, které ladí s historickým prostředím i moderní architekturou. Litina je materiál s prakticky neomezenou životností – v Číně byly nalezeny litinové artefakty staré více než 2000 let. Ocelové konstrukce s omezenou ochranou takové stáří zřejmě nikdy nedosáhnou. Pokud tedy chceme, aby naše města působila kultivovaně, dlouhodobě a úsporně, měli bychom se k litině znovu vrátit. Nabízí nejen krásu tvaru a technickou trvanlivost, ale také odkaz poctivého řemesla, který si kvalitní veřejný prostor zaslouží. Městský mobiliář není spotřební zboží. Je to kulturní stopa, která vypráví o vkusu, úctě k prostředí i o přemýšlení investora.
Pokud chceme, aby naše města působila kultivovaně, dlouhodobě a ekonomicky udržitelně, měli bychom se k litině znovu vrátit. Nabízí nejen krásu tvaru a technickou trvanlivost, ale také poctivost řemesla, která k městskému prostoru prostě patří. Městský mobiliář je obraz obce – a materiál, z něhož je vyroben, rozhoduje o tom, jestli bude po deseti letech stále ozdobou, nebo rezavým problémem.
